1. Kniha Jeremiáš, kapitola 17: "22 Nevynášejte v sobotu nic ze svých domů a nedělejte žádnou práci, ale svěťte sobotní den, jak jsem to přikázal vašim otcům." Viz také knihu Exodus, kapitola 16:22-30.

  2. Josephus, O starobylosti Židů, (kniha XVI), kapitola 6.

  3. Kniha Matouš, kapitola 27: "62 Nazítří, po dni příprav, se vrchní kněží a farizeové sešli u Piláta."

    Kniha Marek, kapitola 15: "42 Nadcházel večer dne příprav (to jest dne před sobotou)."

    Kniha Lukáš, kapitola 23: "54 Byl den příprav a blížil se začátek soboty."

    Kniha Jan, kapitola 19: "14 Bylo to v den příprav před svátkem Velikonoc, kolem poledne. 'Hle, váš král,' řekl Pilát Židům."

  4. Harold W. Hoehner, Chronological Aspects of the Life of Christ, Chapter IV: "The Day of Christ's Crucifixion" (Grand Rapids: Academie Books, 1977) ISBN 0-310-26211-9.

    Hoehner je vynikající reference, pokud vás zajímá odborný rozbor dne ukřižování.

  5. Kniha Jan, kapitola 13: "1 Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce."

  6. Judejci počítali 24-hodinový den od západu slunce do západu slunce. Kniha Leviticus, kapitola 23: "5 Za soumraku čtrnáctého dne prvního měsíce bude Pesach..."

    Galilejci, jako Ježíš, zřejmě počítali 24-hodinový den od svítání do svítání. Tuto variantu pouzívají evangelia Matouše, Marka a Lukáše. Ježíš a Jeho učedníci jedli velikonočního beránka ve čtvrtek před dnem ukřižování – tj. Poslední večeře. Viz Harold W. Hoehner, Chronological Aspects of the Life of Christ, Chapter IV: "The Day of Christ's Crucifixion" (Grand Rapids: Academie Books, 1977) ISBN 0-310-26211-9.

  7. 7. Například, Tacitus píše v díle Letopisy, (kniha XV), že "Původce toho jména ['křesťan'] Kristus byl za vlády Tiberiovy prokurátorem Pontiem Pilatem popraven."

    Josephus zaznamenal v díle O starobylosti Židů, (kniha XVIII), že "...Pilát, na návrh představených z našich řad, odsoudil Krista na kříž..."

  8. Josephus zaznamenal v díle O starobylosti Židů, (kniha XVIII), že "...Pilát, po svém desetiletém působení v Judeji, si pospíšil do Říma, a to v poslušnosti Vitellia, kterému se neodvážil odporovat. Ale dřív než do Říma přijel, Tiberius byl mrtev." Tiberius zemřel 16. března, 37 n.l. Viz také, sekci 620, Jack Finegan, The Handbook of Biblical Chronology (Revised Edition; Peabody, Mass.: Hendrickson Publishers, 1998) ISBN 1-56563-143-9.

  9. Kniha Lukáš, kapitola 3, verš 23.

  10. Kniha Jan, kapitola 2: "23 Když byl o Velikonocích v Jeruzalémě, mnozí během toho svátku uvěřili v jeho jméno, neboť viděli zázraky, které dělal." Kapitola 6: "4 Blížily se židovské svátky Velikonoc." A kapitola 13: "1 Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce."

  11. Tabulka 179, Jack Finegan, The Handbook of Biblical Chronology (Revised Edition; Peabody, Mass.: Hendrickson Publishers, 1998) ISBN 1-56563-143-9.

  12. Tacitus, Letopisy, (kniha IV)

  13. Filón Alexandrijský, poznamenal v díle In Flaccum, I, Sejanus' "...nenávist a nepřátelské záměry proti židovskému národu."

  14. Tacitus považoval židovské náboženství za "nechutné a sprosté," a samotné Židy za "nejodpornější národ." Dějiny, (kniha V).

  15. Filón Alexandrijský, De Virtutibus Prima Pars, Quod Est De Legatione Ad Gaium, XXXIX: "...navrhuje vztyčit kolosální sochu... v nejvnitřnější části chrámu, v samotné nejsvětější svatyni..."

  16. Josephus, Válka, (kniha II), kapitola 9 obsahuje záznam o tom, že příspěvky do chrámu byly konfiskovány Pilátem a použity pro římské na akvadukty.

  17. Kniha Lukáš, 13:1: "V tu dobu mu někteří z přítomných vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi."

  18. Kniha Jan, kapitola 19: "19 Pilát dal napsat a připevnit na kříž nápis tohoto znění: JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, ŽIDOVSKÝ KRÁL. 20 Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, leželo poblíž města. A bylo to napsáno hebrejsky, řecky a latinsky. 21 Židovští vrchní kněží Pilátovi namítali: "Nepiš 'Židovský král', ale 'Tento říkal: Jsem židovský král.'" 22 "Co jsem napsal, to jsem napsal," odpověděl Pilát."

  19. Filón Alexandrijský, De Virtutibus Prima Pars, Quod Est De Legatione Ad Gaium, XXXVIII.

  20. Filón Alexandrijský, De Virtutibus Prima Pars, Quod Est De Legatione Ad Gaium, XXIV: "...v Itálii došlo v době, kdy Sejanus připravoval své spiknutí proti našemu národu, k velikému zmatku, neboť [Tiberius] věděl ihned po [Sejanově] smrti, že obvinění, vznesená proti Židům žijícím v Římě, byly nepravdivé pomluvy, výmysly Sejana, který toužil zničit náš národ... A poslal příkaz všem guvernérům provincií v každé zemi, aby ujistili příslušníky našeho národa ve svých městech, že zamyšlený trest nemá postihnout všechny, nýbrž jen provinilce, a těch že není mnoho. A nařídil jim neměnit žádné ze stávajících zvyklostí, ale vnímat je jako závazné, poněvadž ten lid byl pokojné povahy a přirozeného charakteru, a jejich zákony je učily a vedly ke zdrženlivosti a stálosti."

  21. Kniha Daniel, kapitola 1: "Ve třetím roce vlády judského krále Joakima přitáhl k Jeruzalému babylonský král Nabukadnezar a oblehl jej. 2 Hospodin mu vydal judského krále Joakima do rukou..."

    Malamat, Abraham, Caught Between the Great Powers, Biblical Archaeology Review, ISSN-0098-9444, Volume 25, Number 9, July/August 1999.

  22. Kniha Daniel, kapitola 9: "16 Ach Pane, který vždy jednáš spravedlivě, odvrať prosím svůj prudký hněv od svého města Jeruzaléma, od své svaté hory. Vždyť kvůli našim hříchům, kvůli nepravostem našich otců se Jeruzalém i tvůj lid staly terčem posměchu pro všechny okolo. 17 Nyní tedy, Bože náš, vyslyš modlitby a prosby svého služebníka. Kvůli sobě samému, Pane, rozjasni svou tvář nad svou zpustošenou svatyní. 18 Nakloň své ucho, Bože můj, a slyš! Otevři své oči a pohlédni na naše trosky, na město, jež nese tvé jméno! Neprosíme tě pro svou vlastní spravedlnost, ale pro tvůj veliký soucit. 19 Ach Pane, slyš! Ach Pane, odpusť! Ach Pane, naslouchej a jednej! Kvůli sobě samému, Bože můj, neotálej, vždyť tvé město i tvůj lid nese tvé jméno!"

  23. Například, v knize Zjevení, kapitola 11, verše 2 a 3, je období 42 měsíců uvedeno rovněž jako 1260 dnů. Jedná se o lunární měsíce o 30 dnech, lunární rok = 360 dnů, stejně, jak se používalo ve starověkém Egyptě.

  24. Výpočet je jednoduchý:
    7 x 7 = 49
    7 x 62 = 434
    49 + 434 = 483
    483 let x 360-denní lunární rok = 173,880 dnů
    173,880 dnů / 365.24-denní solární rok = 476 let v našem kalendářním systému

  25. Kniha Nehemiáš, kapitola 2: "1 V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova jsem obsluhoval krále. Když jsem králi nosil víno, nikdy jsem před ním nebýval zasmušilý. 2 Proto se mě král zeptal: "Proč se tváříš ztrápeně? Nejsi přece nemocný. Asi tě něco tíží." Ve velikém úleku 3 jsem králi odpověděl: "Král nechť žije navěky! Jak nemám mít ztrápenou tvář, když město, v němž jsou hroby mých předků, je rozbořeno a jeho brány zničil oheň." 4 "Co tedy žádáš?" zeptal se král. Modlil jsem se tedy k Bohu nebes 5 a odpověděl jsem králi takto: "Kdyby král ráčil a prokázal svému služebníku laskavost, pošli mě do Judska, do města, v němž jsou hroby mých předků, abych ho znovu vystavěl." 6 Král, po boku s chotí, se mě zeptal: "Jak dlouho tvá cesta potrvá? Kdy se vrátíš?" Když jsem mu udal dobu, král se rozhodl, že mě vyšle. 7 "Kdyby král ráčil," řekl jsem ještě králi, "mohl bych dostat doporučující listy pro místodržící za Eufratem, aby mi zajistili bezpečný průchod do Judska? 8 Mohl bych dostat také dopis pro Asafa, královského lesmistra, aby mi poskytl trámové dříví na brány chrámové pevnosti, na městské hradby a na dům, kde bych bydlel?" A král svolil, neboť můj Bůh nade mnou držel svou laskavou ruku."

  26. Harold W. Hoehner, Chronological Aspects of the Life of Christ, Chapter VI: "Daniel's Seventy Weeks and New Testament Chronology" (Grand Rapids: Academie Books, 1977) ISBN 0-310-26211-9.

  27. Kniha Skutky, kapitola 1: "4 Když se s nimi sešel, přikázal jim: "Neopouštějte Jeruzalém, ale očekávejte Otcovo zaslíbení, o kterém jste mě slyšeli mluvit. 5 Jan křtil vodou, ale vy budete brzy pokřtěni Duchem svatým." 6 Ti, kdo s ním byli, se ho zeptali: "Pane, obnovíš už teď království Izraele?" 7 Odpověděl jim: "Není vaše věc znát časy a doby, které si Otec ponechal ve své pravomoci. 8 Přijmete ale moc Ducha svatého přicházejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa."

  28. Kniha Skutky, kapitola 2.

  29. Kniha Marek, kapitola 15: "33 V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne."
    [ČSP: "A když nastala šestá hodina, padla tma na celou zemi až do deváté hodiny."]

    Jak již bylo uvedeno, evangelium Marka počítá s galilejským 24-hodinovým dnem, který začíná od svítání, tradičně v 6 hodin. Marek tedy zaznamenal, že slunce bylo zatemněno od 12. do 15. hodiny.

  30. Colin J. Humphreys and W. G. Waddington, "Dating the Crucifixion," Nature Magazine, Volume 306, December 22/29, 1983.

  31. Kniha Isaiáš, kapitola 52: "14 Jako se nad ním mnozí zděsili, (že nelidsky byl napohled zohaven – už ani člověku nebyl podoben)..."

  32. Kniha Jan, kapitola 18: "13 Přivedli ho nejdříve k Annášovi. Byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem."

    A kapitola 18: "24 Annáš ho tedy poslal v poutech k veleknězi Kaifášovi."

  33. Kniha Lukáš, kapitola 23: "11 A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl. Když se mu dost naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpátky k Pilátovi."

  34. Kniha Lukáš, kapitola 23: "14 a řekl jim: 'Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu. Hle, vyslechl jsem ho před vámi a neshledal jsem jej vinným v žádném bodě vaší obžaloby. 15 Dokonce ani Herodes ne, neboť jsem vás poslal k němu. Nespáchal nic, za co by zasloužil smrt.'"

  35. Kniha Lukáš, kapitola 23: "18 Všechen dav ale začal křičet: 'Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!' 19 (Ten byl uvězněn za nějakou vzpouru ve městě a za vraždu.) 20 Pilát k nim znovu promluvil, protože chtěl Ježíše propustit. 21 Oni ale křičeli: 'Ukřižuj, ukřižuj ho!'"

  36. Kniha Marek, kapitola 15: "25 Ukřižovali ho v devět hodin ráno."
    [ČSP: "Byla třetí hodina, když ho ukřižovali."]

    Jak již bylo uvedeno, evangelium Marka počítá s galilejským 24-hodinovým dnem, který začíná od svítání, tradičně v 6 hodin. Třetí hodina je tedy 9. hodina ranní.

  37. Kniha Matouš, kapitola 27: "51 V té chvíli se chrámová opona roztrhla vedví odshora až dolů, země se třásla, skály pukaly..."

  38. Kniha Matouš, kapitola 27: "54 Když setník a ti, kdo hlídali Ježíše s ním, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se vyděsili a říkali: 'Opravdu to byl Boží Syn!'"

  39. Kniha Matouš, kapitola 27: "46 Okolo třetí pak Ježíš hlasitě vykřikl: 'Eli, Eli, lama sabachtani?' to je: 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?' 50 Ježíš znovu hlasitě vykřikl a vypustil duši."
    [ČSP: "Kolem deváté hodiny zvolal Ježíš silným hlasem..."]

    Jak již bylo uvedeno, den začínal v 6 hodin. Matouš nám sděluje, že Ježíš zemřel okolo 15. hodiny.

  40. Kniha Jan, kapitola 19: "31 Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Židovští představení nechtěli, aby těla zůstala na křížích až do soboty, a tak požádali Piláta, aby odsouzeným nechal zlámat nohy a dal je sejmout z křížů."

  41. F. Richard Stephenson, Historical Eclipses and Earth's Rotation (Cambridge University Press, July 1997) ISBN 0-52146-194-4.

    Phlegon byl řecký propuštěnec, který psal své dějiny za vlády Hadriana (117-138 n.l.). Jeho rodiště, Tralles, bylo blízko Efesu.

    Větší část jeho díla Olympiády byla v minulosti ztracena, ale tento malý úryvek o selhání slunce je neobyčejně dobře podložen. Sedm starověkých historiků ho přímo citují: Eusebios, Chronicon Alexandrinum, Syncellus, Jerom, Anastasius Bibliothecarius, Historia Miscella a Freculphus Lexoviensis. Ostatní starověcí historikové, jako jsou Julius Africanus, Joannes Philoponus, Maximus, Malelas a Origen, citují Phlegonův popis události, bez uvedení zdroje citace. Kepler byl obeznámen se zprávou Phlegona, protože víme, že způsobila potíže jedné z jeho historických teorií. (Jak již bylo řečeno, Keplerovo mylné chápání chronologie dějin prvního století ho vedlo k určení staršího data pro události v životě Krista).

    Viz John Chapman, Phlegon Examined Critically and Impartially (Cambridge University Press, London, 1734). Chapman se už dlouho netiskne, ale některé knihovny jej mají na mikrofiších.

  42. Phlegon jasně chápal, že se nejednalo o obyčejné zatmění slunce, a popisuje tuto událost jako mimořádnou. Ale možná nechápal, že zatemnění nebylo způsobeno stínem měsíce.

    Julius Africanus zmiňuje Phlegonovu zprávu o zatmění, a také podobnou zprávu Thalla, který psal své Dějiny asi 50-100 n.l. Thallovy rukopisy se nedochovaly, ale Africanus uchoval část jeho písemnosti svojí recenzí. Konkrétně, Africanus kritizuje Thallovo tvrzení, že tma byla způsobena zatměním slunce.

    "Na celý svět přišla hrůzostrašná tma, zemětřesením praskaly skály a na mnoha místech Judeje i jinde došlo k sesuvům. Této tmě říká Thallus, ve třetí knize svých Dějin, podle mě bezdůvodně, zatmění slunce."

    Africanus si uvědomoval, že k zatmění slunce nemůže dojít v době Pesachu = při úplňku. To znamená, že tato temnota je dosud záhadou, i když nové výzkumy poskytují jistá vodítka. Jasným kandidátem na vysvětlení je tedy sopečná činnost. Izrael se nachází v rozsáhlé subdukční zóně (oblast, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou - pozn. překl.), oblast Levanta (Východní Středomoří – pozn. překl) je posetá sopkami a četné zdroje zaznamenávají tektonickou aktivitu v den Kristovy popravy.