1. Konečná biografie: Max Caspar, Kepler (trans. C. Doris Hellman; reprint, New York: Dover, 1993) ISBN 0-486-67605-6.

  2. Znění Keplerových zákonů: (1) Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce. (2) Obsahy ploch opsaných průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za stejný čas jsou stejně velké. (3) Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích mocnin jejich hlavních poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce).

  3. De stella nova, 1606, and De anno natali Christi, 1614.

  4. Starověcí autoři samozřejmě nepoužívali náš moderní kalendářní systém, ale roky, které určili, jsou v našem systému roky 3/2 př.n.l. Takto datovali: Irenej z Lyonu, Klement Alexandrijský, Tertullianus, Africanus, Hippolytus Římský, Hippolytus z Théb, Órigenés, Eusebios, Epiphanius, Cassiodorus, Orosius a další.

    Viz: Jack Finegan, The Handbook of Biblical Chronology (Revised Edition; Peabody, Mass.: Hendrickson Publishers, 1998) ISBN 1-56563-143-9. Těsně před svou smrtí, Finegan revidovala tuto standardní chronologickou práci z roku 1964 (Princeton University Press). Jeho finální revize se opírá o nejnovějších poznatky a podporuje chronologii uvedenou na těchto stránkách.

  5. Typické prohlášení referenční práce, snad neinformované o aktuálním bádání o tomto tématu: "...Ježíš se narodil před smrtí Heroda Velikého, tj. nejpozději v březnu nebo dubnu roku 4 př.n.l.", Nelson's New Illustrated Bible Dictionary (Nashville: Thomas Nelson, Inc., 1995) ISBN 0-8407-2071-8.

  6. Zajímavý historický román poprve publikován v roce 1887, v němž Josephus je ústřední postavou: G. A. Henty, For the Temple (Reprint; Mill Hall, Penna.: Preston/Speed Publications, 1996) ISBN 1-887159-00-2.

  7. V této stejné válce spáchalo masovou sebevraždu celé obyvatelstvo židovského pevnostního města Masada, aby uniklo zajetí.

    Josephus o tom píše ve svém díle Válka židovská, (kniha VII), kapitola 9. "Losem ze sebe vyvolili deset mužů, aby je všechny pobili, každý se položil vedle své manželky a dětí, rukama je objal a ochotně nastavoval hrdlo těm, kdo tu hroznou službu vykonávali... a on jediný a poslední... pevnou rukou se proklál mečem skrz naskrz a padl blízko členů své rodiny. Zemřeli v domnění, že ze sebe Římanům do područí nezanechali nic, co duši má."

  8. Harold W. Hoehner, Chronological Aspects of the Life of Christ, Chapter VI: "Daniel's Seventy Weeks and the New Testament Chronology" (Grand Rapids: Academie Books, 1977) ISBN 0-310-26211-9.

  9. Josephus neuvádí datum smrti Heroda naším moderním kalendářním systémem. Odvození data smrti z jeho spisů nutně vyžaduje dedukci. Hlavními opěrnými body jsou datum zatmění Měsíce, které podle Josepha těsně předcházelo jeho smrt, délka trvání jeho funkčního období a období působení jeho syna a nástupce Filipa. Pro důkladný rozbor důkazů označení data smrti Heroda v roce 1 př.n.l., viz Finegan, v poznámce pod čarou 4 a Martin, v poznámce pod čarou 11. Viz také, Beyer, v poznámce pod čarou 10

  10. David W. Beyer, "Josephus Re-Examined: Unraveling the Twenty-Second Year of Tiberius", in Chronos, Kairos, Christos II, edited by E. Jerry Vardaman (Macon: Mercer University Press, 1998) ISBN 0-86554-582-0.

  11. Andrew Steinmann, "When Did Herod the Great Reign?" Novum Testamentum Volume 51, Number 1, 2009 , pp. 1-29

    Ernest L. Martin, The Star That Astonished the World (Second Edition; Portland, Oregon: ASK Publications, 1996) ISBN 0-94-5657-87-0. Tato kniha je "nezbytná" referenční práce, pokud chcete studovat Hvězdu. Obsahuje obrovské množství materiálů potvrzující datum smrti Heroda v roce 1 př.n.l.

  12. Například: Program Starry Night, který byl použit pro účely tohoto pátrání, je k dispozici na adrese www.space.com.

  13. The New Columbia Encyclopedia (New York: Columbia University Press, 1975) ISBN 0-231-03572-1.

  14. Kniha Deuteronomium 17:2-5.

  15. Raymond E. Capt, The Glory of the Stars (Reprint; Muskogee, Oklahoma: Hoffman Printing, 1998) ISBN 0-934666-02-4.

  16. Kniha Daniel, kapitola 2.

  17. Filón píše v QUOD OMN. PROB. (74): "Mezi Peršany je společenstvo mágů, které za účelem poznání pravdy zkoumá dílo přírody, a snadno objasňuje velmi srozumitelnými výklady sobě i ostatním všechny božské ctnosti."

  18. Tacitus, Dějiny, (kniha V): "...je u nich [Židů] nezlomná víra a pohotové milosrdenství, ale proti všem ostatním nepřátelská zášť."

  19. Například, Suetonius zaznamenal v díle De Vita Caesarum: Tiberius (LXIX), že Tiberius Caesar, který vládl v době narození Krista, byl "závislý" na astrologii. Tacitus píše v díle Dějiny, (kniha II), že císař Vespasián si udržoval osobního astrologa Seleuka, a že jeho vojáci byli obeznámeni s nebeskými znameními. Viz také Martin v poznámce pod čarou 11.

  20. Tacitus, Dějiny, (kniha V), píše: "…většina [Židů] chovala přesvědčení, že ve starých spisech kněží je zaznamenáno, že právě v té době se vzmůže Východ a že ti, kteří vzejdou z Judeje, se zmocní světa."

    V díle Životopisy dvanácti císařů: Božský Vespasianus, Suetonius napsal, že "Po celém Východě bylo rozšířeno dávné a trvalé mínění, že je stanoveno osudem, aby se osoby tou dobou vzešlé z Judeie staly pány světa."

    Dále píše, že Vespasián byl tak znepokojen tímto proroctvím o Kristu, že se pokusil vyhladit celý Davidův rod – i bezmocní starci byli zabiti.

    Zdá se, že Josephus tomuto proroctví nevěřil, ale zaznamenal, že to mělo velký vliv na ostatní. V díle Války (6.5.4), dokonce uvádí své přesvědčení, že toto proroctví bylo příčinou první židovské války proti Římanům. "A co je [Židy] nejvíce podnítilo k válce, byla dvojsmyslná věštba, kterou rovněž našli v posvátných knihách, že totiž za onoho času někdo z jejich země bude vládnout celému světu. To si oni ovšem vyložili, že půjde o jejich rodáka, a mnozí učenci se v tom úsudku zmýlili."

    Farizeové za dnů Ježíše zjevně byli ostražití co se týče příchodu Krista. Kniha Jan 1:14-27.

    Po setkání s Ježíšem, Ondřej ihned šel oznámit ostatním, že nalezl Krista. Kniha Jan 1:41.

    Dokonce i Samaritánka u studny to měla na mysli. Řekla Ježíši: "Vím, že přijde Mesiáš (který je nazýván Kristus)." Kniha Jan 4:25.

  21. Suetonius, v díle Životopisy dvanácti císařů: Božský Augustus (94), líčil zprávu, kterou zapsal Julius Marathus. Vzhledem k tomu, že manželky některých senátorů byly v době této předpovědi těhotné, jejich manželé se postarali o to, aby nařízení senátu nebylo úředně zaznamenáno. Každý snad doufal, že právě jejich nenarozené dítě by se mohlo stát budoucím vládcem. Nařízení se zřejmě široce neuplatnilo, pokud vůbec.

  22. Téměř všechno na nebi bylo v té či oné době označeno jako Hvězda, obvykle s naprostou lhostejností k biblickým kritériím.