NĚCO NA "NORMÁLNÍ" NOČNÍ OBLOZE, co když je vysvětleno, je ohromující. Takovou hypotézu jsme pro Hvězdu rozvinuli na stránce Příprava dějiště. Vyřazováním jsme z možných kandidátů vyloučili meteory, komety a novy. Zbývají už jen planety.
Rolujte dolů, nebo klikejte na nadpisy pro rychlý přesun do jednotlivých kapitol:
Korunovace (nahoru)
JUPITER. Jméno nejvyššího boha v římské mytologii. A také jméno největší planety naší sluneční soustavy. Jupiter je odpradávna až do současnosti známý jako Královská planeta. Tato největší z planet je "plynný obr," přibližně jedenáctkrát větší než Země a více než 300 krát hmotnější. Obíhá okolo slunce na mnohem vzdálenější oběžné dráze než Země, a jeden oběh mu trvá přibližně dvanáct let. V dávných časech byly planety jako Jupiter považovány za "bludné hvězdy." A jelikož tomuto obřímu poutníkovi lidé po mnoho staletí připisovali královské vlastnosti, mohl by právě on mít co do činění s naší Hvězdou, oznamující narození krále. To bude naše pracovní teorie.
Nestačí ovšem mít jen královské jméno a pověst. Aby mohl Jupiter být Hvězdou podle Matouše, musel by při pohledu ze Země dělat zvláštní věci. Přesněji řečeno, pro mága, sledujícího Jupiter z Blízkého východu v letech 3 a 2 př.n.l., by musely pohyby této planety splňovat všech devět rozpoznaných charakteristik Hvězdy. V září roku 3 př.n.l. v době židovského nového roku, Roš ha-šana, Jupiter začal dělat právě to.
Mág sledující Jupiter onoho září viděl dva objekty pohybující se tak blízko sebe, až se zdálo, že se dotýkají. Tomuto těsnému přiblížení nebeských těles se říká 'konjunkce.' Náš blízkovýchodní divák tedy viděl Jupiter jak přichází do konjunkce s hvězdou Regulus. Název Regulus se odvozuje z kořene slova, které jsme již slyšeli = 'královský.' Babylóňané jej nazývali Sharu, což znamená 'král'. Římané mu říkali Rex, což také znamená 'král.' Takže na začátku židovského nového roku se Královská planeta Jupiter setkala s Královskou hvězdou Regulus. Tato konjunkce mohla znamenat pro babylonského mága důrazné vyjádření nějakého královského majestátu (splňující jednu kvalifikaci Hvězdy), ale vyděsilo by ho to?
Pravděpodobně ne. Jupiter pomalu cestuje kolem Regula přibližně každých 12 let. Předpokládejme, že náš mág prožil 50-ti letou odbornou kariéru (od 20 do 70 let). Nevíme, jak byli mudrci staří, ale pokud byl náš muž ve druhé polovině své kariéry, mohl už předtím takovou konjunkci vidět dvakrát nebo třikrát. Dráha Jupiteru vztažená k Regulu se "houpe" a proto ne každá konjunkce je tak blízká, jako ta, kterou viděl v roce 3 př.n.l. Možná, že náš mág tuto událost zaznamenal se zájmem, ale je těžké si představit nějaké velké vzrušení. Totiž ne pouze z tohoto. Je toho samozřejmě víc!
Planety se pohybují v poli stálic. Ze Země se zdají být "aktivní". Například, pokud bychom sledovali Jupiter každou noc po dobu několika týdnů, viděli bychom, že se pohybuje směrem na východ přes hvězdné pole. Každý večer Jupiter vychází na východě (To splňuje další kvalifikaci Hvězdy). Každý večer se zdá být o něco dál na východ v poli stálic. Všechny planety se pohybují tímto způsobem.
Ale "bludné hvězdy" vykazují jiný, ještě podivnější pohyb. Periodicky se zdá, že obrátí kurs a cestují pozpátku mezi ostatními hvězdami. Může se to zdát divné, ale důvod je jednoduchý: my vidíme planety z pohybující se platformy – ze Země – řítící se kolem slunce po vlastní oběžné dráze. Když předjíždíte auto na dálnici a vzdalujete se, tak se zdá, že ten druhý couvá. Z podobných důvodů, když Země na své dráze proletí kolem jiné planety, tak se zdá, že tato planeta cestuje pozpátku oproti hvězdnému poli. Astronomové nazývají tento optický jev retrográdní pohyb.
V roce 3 nebo 2 př.n.l. by retrográdní putování Jupiteru získalo plnou pozornost našeho mága. Po královském spojení Jupiteru s Regulem, pokračoval Jupiter po své dráze přes hvězdné pole. Ale pak se dal do retrográdního pohybu. "Rozmyslel si to" a zamířil zpět k Regulu k druhé konjunkci. Po tomto druhém průletu obrátil kurs znovu k ještě třetímu setkání s Regulem – trojitá konjunkce. Takové trojnásobné setkání je o mnoho vzácnější. V období několika měsíců by náš pozorující mág viděl Královskou planetu vytančit jakousi svatozář nad Královskou hvězdou. Úplná korunovace!
Zrození krále (nahoru)
Zajímavé chování Jupiteru by mohlo vysvětlit královský aspekt Hvězdy. Ale existuje celkem devět kvalifikací Betlémské hvězdy. Mnoho z nich nám stále chybí. Jak souvisí pohyb Jupiteru s židovským národem? Je jeho spojení s židovským novým rokem dostačující? Kde je znamení o narození? Někdo by mohl říci, že trojitá konjunkce by sama o sobě byla pro mága důkazem, že je na scéně nový král. Možná ano. Ale je toho ještě víc!
Židovský národ se skládá z dvanácti starověkých kmenů. Židovské proroctví říká, že z jednoho konkrétního kmene se zrodí Mesiáš: z kmene Juda. Symbol kmene Juda je lev. Tyto souvislosti vidíme v dávné předpovědi o příchodu Mesiáše, nalezené v první knize Bible, Genesis, kapitola 49:
9 Mladý lev je Juda; svou kořistí jsi vzrostl, synu můj! Schoulil se, jako lev ulehl, jako lvice – kdo přiměje ho vstát? 10 Vůdcovská hůl nevzdálí se od Judy, žezlo v jeho klíně zůstane, než přijde Ten, jemuž náleží a jehož budou poslouchat národy.
Tato asociace Mesiáše s pokolením Juda a se lvem je užitečným vodítkem. Objasňuje souvislost mezi chováním Jupiteru a židovským národem, protože hvězdná korunovace – trojitá konjunkce – se odehrála právě v souhvězdí Lva. Starověcí hvězdáři (zejména ti, kteří se o židovské věci zajímali) mohli docela dobře usoudit, že právě sledují znamení židovského krále. Ale je toho ještě víc!
Poslední kniha Nového zákona je z části prorockou záhadou. Ale právě část knihy Zjevení poskytuje jasné a přesvědčivé vedení pro naše astronomické vyšetřování. Apoštol Jan napsal tuto knihu jako starý muž v exilu na ostrově Patmos. Možná ho vedla k zamyšlení nad noční oblohou vážnost tohoto vyhnanství nebo nedostatek společnosti. Ale ať je důvod jakýkoliv, Zjevení je plné ilustrací s hvězdami. V kapitole 12, Jan popisuje drama života a smrti, které se odehrává na obloze: narození krále.
1 Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na hlavě měla korunu dvanácti hvězd. 2 Byla těhotná a křičela bolestí, neboť začínala rodit. 3 Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: hle, veliký rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy, a na těch hlavách sedm korun. 4 Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd a svrhl je na zem. Tento drak se postavil před ženu, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. 5 Ale když porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí...
Žena při porodu, drak usilující o vraždu novorozence a vládce národů. Tohoto vládce jsme již viděli výše v knize Genesis. A sice Mesiáše, v Jeho roli Krále králů. Pokud je tento výklad správný, tak podle příběhu evangelia je ta žena Marie, matka Ježíše. Drak, který čeká, aby po porodu zabil dítě, je Herodes, jenž o přesně toto usiloval. Jan píše, že žena, kterou viděl, byla oděná sluncem. Měsíc měla pod nohama. Co to tady popisuje? Když budeme pokračovat v našem studiu noční oblohy v září roku 3 př.n.l., tajemství Janova zjevení nám ještě více odhalí hvězdný tanec, který začal s židovským novým rokem.
Zatímco Jupiter začal s korunovací Regula, na obloze se objevil další překvapivý symbol. Souhvězdí, které vychází na východě za Lvem je Panna. Když nastalo první setkání Jupiteru s Regulem, tak vycházela oděná sluncem. A jak napsal Jan, pod nohama měla měsíc. Byl to nový měsíc, symbolicky narozen u nohou Panny.
Tato naprostá koncentrace symboliky ve hvězdách v této chvíli je pozoruhodná. To všechno by jistě mohlo vést našeho mága k závěru, že se narodil židovský král. Stále to ale ještě není celý příběh. Tyto symboly by totiž sice mohly označovat narození, ale pokud bychom si je vyložili tak, že určují dobu početí = začátek lidského života, mohlo by na obloze být něco zajímavého o devět měsíců později? A vskutku ano. V červnu roku 2 př.n.l. Jupiter pokračoval ve svém představení.
Vede k západu (nahoru)
Do června následujícího roku, Jupiter ukončil korunovaci Regula. Královská planeta dále cestovala přes hvězdné pole směrem k dalšímu velkolepému setkání, tentokrát s Venuší. Tato konjunkce byla tak blízká a jasná, že ji dnes ukazují ve stovkách planetárií po celém světě vědci, kteří možná neví vůbec nic o Mesiáši. Ukazují tuto událost, protože to, co udělal Jupiter, nabízí pro planetária ohromnou show. Zdálo se, že se Jupiter spojil s Venuší. Planety vůbec nemohly být pouhým okem od sebe rozlišeny. Kdyby náš mág měl teleskop, viděl by jak planety na sobě seděly tak, že tvořily osmičku. Každá svým plným jasem přispěla k vytvoření nejjasnější hvězdy, kterou náš muž kdy viděl. Jupiter zapadal na západě a dokončil poslední krok hvězdného tance.. Toho večera, při pohledu směrem k Judeji, zažil náš babylonský mág "podívanou své kariéry".
Nikdo žijící v té době ještě nikdy neviděl takovou konjunkci. Pokud mudrci v září teprve zahájili své cestovní plány, když potom o devět měsíců později spatřili tuto podívanou, někdo mohl asi vykřiknout: "Na co čekáme? Nasedejme!" Na konci jejich cesty, která mohla trvat týdny i měsíce, dorazili tito odborníci do Jeruzaléma. Řekli svůj příběh, a "celý Jeruzalém byl rozrušen." Herodes chtěl vědět dvě věci: kdy se objevila Hvězda, a kde se nacházelo to dítě. Mudrci pravděpodobně popsali načasování událostí, které začaly v září roku 3 př.n.l. a pokračovaly do června roku 2 př.n.l. Herodes je poslal do Betléma s příkazem, aby vypátrali dítě a aby se vrátili oznámit mu, kde ho našli.
Aby získal další kvalifikaci Hvězdy, musel by teď být Jupiter před mudrci, když putovali na jih, z Jeruzaléma do Betléma. A opravdu! Když se v prosinci roku 2 př.n.l. mudrci podívali na jih v časných ranních hodinách, tak tam visela Královská planeta přímo nad městem zrození Mesiáše!
Až na jednu, je všech devět biblických kvalifikací Hvězdy již nyní rozumně splněno:
- První konjunkce označila narození svou asociací se dnem, kdy Panna "porodila" nový měsíc. Někdo by mohl tvrdit, že už sama neobvyklá trojitá konjunkce by dostatečně označovala nového krále.
- Korunovace Královské hvězdy Královskou planetou znamenala královský majestát.
- Trojitá konjunkce začala židovským novým rokem a proběhla v souhvězdí Lva. Ukazuje tak spojení s židovským kmenem Juda (a s proroctvími o židovském Mesiáši).
- Jupiter vychází na východě.
- Konjunkce se objevily v přesných a identifikovatelných okamžicích.
- Herodes netušil co se děje; šlo o astronomické události, které nabyly významu teprve výkladem odborníků.
- Události se odehrály v dostatečném časovém rozpětí, aby je mudrci viděli jak z východu, tak i při jejich příjezdu do Jeruzalém a.
- Jupiter byl před mudrci, když cestovali na jih z Jeruzaléma do Betléma.
Ale devátá kvalifikace by vyžadovala, aby se Jupiter zastavil nad Betlémem. Jak by to planeta mohla udělat? A udělal to Jupiter?
Jak zastavit hvězdu (nahoru)
Problém se zastavením planety není v tom, co si možná myslíte. Problém není v tom, že se planety nemohou zastavit. Právě naopak. Problém je v tom, že všechny planety jsou pro lidské oko vždy zastavené. Obloha se pohybuje nad Zemí v poloviční rychlosti hodinové ručičky běžných hodin. Její pohyb je nepostřehnutelný pouhým okem. Tak tedy, jestliže jsou všechny hvězdy vždy zastavené, co pak mohl Matouš mít na mysli?
Možná už tušíte, jaký je klíč k této poslední záhadě: retrográdní pohyb. Astronom sledující pohyb planet přes hvězdné pole nepozoruje na časovém měřítku minuty, ale delší intervaly – dny, týdny a měsíce. V tomto časovém měřítku se Jupiter skutečně zastavil. Když se 25. prosince roku 2 př.n.l. dal Jupiter do retrográdního pohybu, dosáhl na své cestě přes stálice úplného zastavení. Mudrci hledící z Jeruzaléma viděli, jak se zastavil na obloze nad malým městečkem Betlém.
Pokračovat... Den kříže
