V TOMTO HVĚZDNÉM TANCI JE JEŠTĚ NĚCO – MÁ TOTIŽ I KONEC. Ale ne moc příjemný. Pokud nás biblické stopy zavedly k obloze při narození Mesiáše, nyní vedou k nebeskému žalozpěvu vznášejícímu se nad Jeruzalémem. Knižní zarážky jednoho života. Pokud Všemohoucí vskutku zorchestroval tato znamení při příchodu Mesiáše i při Jeho smrti, tak na nebesích sledujeme více než hvězdy. Jsme svědky poezie úžasné krásy, němého úžasu...
Rolujte dolů, nebo klikejte na nadpisy pro rychlý přesun do jednotlivých kapitol:
Datování ukřižování (nahoru)
Ano, tam na obloze je toho více, co prohlašuje: "Mesiáš přišel." Ale abychom tyto události uviděli, musíme vědět, kdy jí máme pozorovat. Petr poukázal na oblohu jako důkaz o příchodu Mesiáše, ale na jakou oblohu? Dnem ukřižování Ježíše Nazaretského se zabývá rozsáhlý soubor vědeckých prací. Toto souborné dílo, spolu s římskými i židovskými dějinami, archeoastronomií a slovy Bible nám umožňuje určit den a téměř i okamžik Jeho smrti. To je mimořádné tvrzení. Musíte to posoudit sami. Zvažte důkazy.
Co se můžeme naučit z židovského kalendáře? Celkem hodně, když poskládáme kousky hádanky. Podle zákona a zvyklostí měl židovský národ za dnů Ježíše sobotu jako den naprostého odpočinku (1). O šabatu (tedy v sobotu) nebylo dovoleno pracovat, proto pátek byl známý jako den příprav (2). Byl to den, kdy bylo připravováno jídlo a další věci potřebné na sobotu. To je naše první vodítko k datu ukřižování, protože všechna čtyři evangelia uvádějí, že Ježíš byl ukřižován v den příprav, tj. v pátek (3). V této záležitosti je společný konsensus církevních otců a učenců v celých církevních dějinách (4).
Evangelia také zaznamenávají, že k ukřižování došlo v den před svátkem Pesach (Velikonoce) (5). To je druhé důležité vodítko, protože nám to dává pevné spojení se starověkým židovským kalendářním systémem. Pesach začíná vždy 14. dne židovského lunárního měsíce Nisan. (14. Nisan je na jaře, což je důvod, proč se Velikonoce slaví v té době). Podle judské tradice, Pesach začíná za soumraku, dělicí čára mezi 14. a 15. Nisanem (6).
V židovském kalendáři (ale i v našem) může číslo dne v měsíci padnout na kterýkoliv den v týdnu. Například v jednom roce máte narozeniny v úterý, a v příštím roce padnou třeba na čtvrtek. Toto "plavání" mezi dny v týdnu je důvod, proč toto druhé vodítko je tak důležité. Spojením těchto dvou biblických kousků hádanky vidíme, že k ukřižování muselo dojít v roce, kdy 14. Nisan zrovna vyšel na pátek, na den příprav. Tím je naše hledání do značné míry zúženo.
Rok. Starověcí nebibličtí historikové zaznamenávají, že Ježíš byl odsouzen k trestu smrti Pilátem Pontským (7). Pilát byl římským prefektem Judeje v letech 26 n.l. až 36 n.l. (8). To vymezuje naše hledání data v daných letech. V "Přípravě dějiště" jsme zjistili, že se Ježíš narodil v roce 3/2 př.n.l. Existují také důležitá vodítka v Bibli: Lukáš zaznamenává, že Ježíš začal svou veřejnou službu, když mu bylo "asi 30 let" (9), a Jan zaznamenal tři každoroční svátky Pesach během Ježíšovy služby (10). Tyto kousky hádanky dohromady odhalují datum ukřižování v počátku třicátých let n.l. Během těchto let, 14. Nisan padl na pátek, den příprav, dvakrát: 7. dubna roku 30 n.l. a 3. dubna roku 33 n.l. (11). Jako pomoc při výběru z těchto dvou možných dnů existují bohaté a fascinující důkazy.
Pilát a Sejanus (nahoru)
Další vodítko pochází z překvapivého zdroje: je to temný příběh intrik, skrytého násilí a kruté pomsty v Římě. Pojďme k císařskému dvoru...
Tiberius Caesar (42 př.n.l. – 37 n.l.) byl ve věku mezi padesáti a šedesáti lety unaven svými denními císařskými povinnostmi. V roce 26 n.l. se stáhl na ostrov Capri do částečného důchodu. Tam, mimo zraky veřejnosti, vedl život ohromné zvrácenosti a krutosti. Nicméně i tento degradovaný a nepřítomný císař řešil problémy vlády. Tiberius si za svou osobní spojku pro správu Říma z Capri určil vladaře nad městem. Byl to Aelius Sejanus, velitel pretoriánské gardy. Sejanus se ukázal být politicky schopný a zdánlivě loajální k Tiberiovi, ale byl to vychytralý a nemilosrdný člověk.
Během své pětileté správy Říše se Sejanus postaral rafinovaným způsobem o vyhnanství, uvěznění, sebevraždu či další odstranění mnoha ze svých vlastních odpůrců i Tiberiových potenciálních nástupců. Jak důkladně zaznamenal římský senátor a historik Publius Cornelius Tacitus (12), 
Sejanus zřejmě očekával, že by svými intrikami a vražděním mohl jednoho dne dosáhnout až na trůn. A málem se mu to podařilo. Naneštěstí pro Sejana, měl Tiberius věrnou švagrovou Antonii. Nebyla sice politickým hráčem, ale to naopak přidalo jistou váhu jejím názorům. Ačkoli téměř veškerou komunikaci z Říma filtroval Sejanus, Antonii se podařilo doručit Tiberiovi tajný dopis, v němž popsala Sejanovu sít intrik v přesvědčivých detailech.
Tiberius reagoval tím, že zosnoval vlastní překvapení. Poslal vyslance s dlouhým dopisem, který se četl za přítomností Sejana před římským senátem. V závěrečném zvratu úředního dopisu Tiberius vynesl ostré odsouzení Sejana a požadoval jeho zatčení. Šokovaný spiklenec byl odvlečen a stejného dne popraven: 18. října, 31 n.l.
Proč na tomto datu záleží? Protože římská a biblická historie se protínají. Během dnů své slávy, Sejanus nejdříve ovlivňoval a pak sám jmenoval mnoho říšských funkcionářů, včetně jistého Piláta Pontského. Pilát byl jmenován prefektem Judeje přibližně v době, kdy se Tiberius vzdal Říma a odešel na Capri. Sejanus byl notoricky známým antisemitou (13), a Pilát při správě Judeje následoval protižidovskou politiku svého patrona. Několik dalších příkladů ilustruje Pilátovo zacházení se Židy.
Římané si byli dobře vědomi toho, že Židé se vyhýbali všem modlám. Tacitus, ačkoli sám pohrdal Židy (14), přesně toto komentuje ve spisu Dějiny (Historiae), kniha V:
"Židé však uznávají jediné božstvo a představují si ho pouze v mysli. Bezbožní jsou podle nich lidé, kteří vytvářejí obrazy bohů z pozemských hmot v lidské podobě; ona nejvyšší a věčná bytost se ani nedá zpodobit, ani nezanikne. Proto nestavějí žádné sochy ve svých městech, tím méně v chrámech."
Samozřejmě, že toto odmítnutí model vychází z přikázání Desatera, zaznamenaných v knize Exodus, kapitola 20:
4 "Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. 5 Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující..."
S tímto vědomím Pilát dal umístit obrazy Tiberia do židovského chrámu v Jeruzalémě, což byla silná urážka. Toto napsal Josephus ve svém díle Válka židovská, kniha II, kapitola 9:
"Tiberius poslal do Judeje jako prokurátora Piláta. Ten dal v noci vnést do Jeruzaléma zahalené obrazy Caesarovy, které se nazývají signa. To vzbudilo mezi Židy po ránu obrovský rozruch. Kdo byli poblíže, zděsili se, jako by byly pošlapány jejich zákony, protože považují za nedůstojné, aby byly ve městě postaveny jakékoli obrazy. K rozhořčení městských obyvatel se hromadně připojil lid z venkova. Pospíšili k Pilátovi do Kaisareie a prosili jej, aby dal signa z Jeruzaléma vynést a aby chránil jejich pradávné obyčeje. Když Pilát prosbu odmítal, padli na tvář a po pět dní a nocí setrvali bez pohnutí. Dalšího dne zasedl Pilát na soudnou stolici ve velkém stadiu, dal si lid zavolat a předstíral, jako by jim odtud chtěl odpovědět. Dal vsak smluvené znamení vojákům, aby Židy obklíčili zbraněmi. Když je oddíl obstoupil trojí řadou, stáli Židé nad takovým neočekávaným pohledem v němém úžasu a Pilát prohlásil, že je dá rozsekat, jestliže Caesarovy obrazy nepřijmou, a vojákům kynul, aby tasili meče. Židé však jakoby na smluvené znamení všichni padli k zemi, sklonili své šíje a volali, že jsou spíše ochotni dát se zabít, než aby překročili zákon."
Další příklady Pilátova záměrného týrání Židů jsou zaznamenány ve starověké historii. Filón poznamenal, že Pilát také navrhoval postavit kolosální modlu v samotné nejsvětější svatyni, nejposvátnější částí chrámu v Jeruzalémě (15). Josephus píše, že Pilát zabavil náboženské oběti uctívajících Židů aby zaplatil za římské projekty (16). Kniha Lukáš nám říká, že Pilát zabíjel židovské věřící a mísil krev svých obětí s krví jejich náboženských obětí, což je ohavné znesvěcení (17). A při ukřižování, Pilát dal umístit nápis na Kristově kříži, který ho prohlašoval za "krále Židů", čímž zesměšňoval židovské vedení, kterému právě ustoupil (18).
Ale to vše vyvolává velkou otázku ohledně Ježíšovy popravy. Pilát měl tendenci vyhýbat se "všemu, co by mohlo být přijatelné pro jeho poddané" Židy (19). Tak proč by se najednou měl přidat k výkřikům proti Ježíšovi? Proč nepropustit Ježíše, už jen proto, aby podráždil kněze, kteří volali po Jeho smrti? Biblický záznam ve skutečnosti líčí Pilátův úmysl propustit Ježíše, a málem by to už byl udělal. Něco se ale změnilo. Něco přimělo Piláta zareagovat kladně, i když s neochotou, na volání židovských vůdců po Ježíšově smrti, raději než s nimi zacházet s jemu vlastním zlomyslným opovržením.
To co se změnilo byl Sejanus. Byl mrtvý. A ještě horší pro Piláta bylo, že po té neočekávané popravě na podzim 31 n.l., zahájil Tiberius vykořeňování Sejanových pověřenců a spojenců. Mnozí byli odsouzeni, pomalu mučeni a popravováni způsoby, které maximalizovaly utrpení. Suetonius, ve svém díle De Vita Caesarum: Tiberius, popisuje nevýslovné mučení, jimž byli podrobeni spojenci Sejana. Jeden z mírnějších popisů z LXII:
"Na Capri se ukazuje jeho popravčí místo, kde dával odsouzence po dlouhém a vybraném mučení před svými zraky vrhat do moře, na němž několik námořníků rozbíjelo jejich zmučená těla tyčemi a vesly, aby v nikom nezůstala ani špetka života."
Tacitus zaznamenává ve svém díle Letopisy, kniha V:
"A jsa vydrážděn popravami, dal usmrtit všechny, kteří byli obžalováni, že byli spolčeni se Seianem, a proto byli dosud drženi ve vězení. Leželo tam neobyčejné množství pobitých obojího pohlaví, každého věku, slavní i neznámí, jednotlivě nebo v kupách. A příbuzným ani přátelům nebylo dovoleno se u nich zastavit, poplakat si, ba ani déle na ně patřit, protože byli dokola rozestaveni hlídači, kteří se nehnuli od tlejících mrtvol a číhali na projevy zármutku, dokud nebyly staženy do Tiberu, kde plovaly nebo byly přihnány ke břehům, nikdo však je nespaloval ani se jich nedotýkal. Působením strachu vymizela účast s lidských osudem, a jak se vzmáhala zuřivost, byl omezován soucit."
Tiberius také anuloval Sejanovy příkazy a postupy, včetně jeho antisemitské politiky. Nový oficiální postoj byl "nechat Židy na pokoji" (20). Ale to nebyla náhodná změna postoje. Nové nařízení přišlo uprostřed rázného vyhlazování mnoha úředníků, které Sejanus jmenoval. Úředníků jako byl právě Pilát.
Po 18. říjnu 31 n.l., žil Pilát ve smrtícím politickém kontextu. Pokud se Ježíšův "soud" odehrál až po tomto datu, Pilátova zvláštní rozpolcenost vůči Ježíši a židovskému vedení není nakonec až tak podivná – v tomto okamžiku historie by ho jeho předsudky mohly stát život. S vědomím těchto souvislostí lze také pochopit Pilátův upřímný strach ze skandování Židů, kteří se dožadovali Kristovy popravy. Kniha Jan, kapitola 19:
12 Pilát se ho pak znovu pokoušel propustit, ale Židé křičeli: "Jestli ho propustíš, nejsi císařův přítel!"
Danielovo proroctví (nahoru)
Je stále více zřejmé, že 3. dubna 33 n.l. je náš den. A jedno starověké židovské proroctví o Mesiáši přidává další důkazy.
Dlouhá staletí před Kristovým narozením byl jeden mladý Žid vzat do zajetí. Byl unesen ze své vlasti od všech, které znal. Možná, že klopýtal se zakrvácenýma nohama s ostatními vězni. Pravděpodobně ale jel na velbloudu nebo na kočáru díky své urozenosti. Z historických záznamů to nepoznáme. Mnoho měsíců cestoval od Judeje, kterou už nikdy nespatřil. Ale přes vykořenění od všeho co znal, tento mladý muž nezapomněl. Bible nám říká, že neztratil víru v Boha svého. Tento muž se jmenoval Daniel.
Psal se rok 605 př.n.l. Malý stát Judea byl obsazen ohromným vojskem babylónského krále Nabukadnezara,. Juda se postavil na špatnou stranu v regionálním konfliktu mezi Egyptem a Babylonem, a zaplatil za to vysokou cenu (21). K zajištění jeho poddanosti jako vazalského státu, bylo uneseno mnoho lidí z královských a aristokratických rodin Judy, což se někdy nazývá první babylonské zajetí. Daniel byl mezi těmito lidmi.
Bible zaznamenává, že Daniel byl připravován pro službu u Nabukadnezarova dvora. Naučil se babylonský jazyk, literaturu a zvyklosti. Časem se stal důvěryhodným královým poradcem, dokonce více uznávaným než všichni ostatní královi poradci. Bible říká, že skutečnou sílu měl ve své víře a od svého Boha, ne z vlastních schopností.
Ačkoli jeho úspěch u královského dvora byla pozoruhodná, a přesto, že se nikdy nevrátil do své vlasti, srdcem musel zůstat ve své rodné zemi. Bible zaznamenává jeho modlitby – opravdové volání jeho srdce. Tak vášnivé prosby, že musel mít slzy na tváři (22). Daniel se přimlouval u Boha za svůj lid, aby mohlo skončit jejich zajetí a aby mohl být znovu postaven chrám v Jeruzalémě.
Bible zaznamenává, že v tomto zaujetí měl Daniel vidění. Anděl Gabriel se mu zjevil a promluvil. Kniha Daniel, kapitola 9:
21 "nuže ještě když jsem se modlil, vtom ke mně náhle přiletěl onen Gabriel, jehož jsem předtím spatřil ve vidění, a dotkl se mě. Bylo to v době večerní oběti. 22 'Danieli,' promluvil ke mně zřetelně, 'jsem tu teď proto, abych ti zjevil tajemství. 23 Hned, jakmile ses začal modlit, byla vyslána odpověď a já jsem ti ji přišel vyřídit. Jsi velmi drahocenný...
...
25 A proto věz a rozuměj: Od vydání nařízení, aby byl Jeruzalém obnoven, až k Mesiáši (tj. Pomazanému) vůdci sedmero týdnů uplyne a šedesát dva týdny... 26 Až dvaašedesát týdnů uplyne, Mesiáš bude zabit...'"
Slovo "Kristus" znamená "pomazaný". Z tohoto i dalších důvodů došla většina vykladačů Písma k závěru, že Daniel získal předpověď příchodu Mesiáše. Navíc bylo Danielovi zjeveno datum smrti Mesiáše, den kdy "bude zabit." A tento den hledáme my pro naše astronomické vyšetřování. Je možné rozluštit Danielovu číselnou symboliku "týdnů"? Možná to nebude tak složité.
Přímým postupem bychom mohli předpokládat, že "týden" je sedm let. Gabriel řekl Danielovi, že po vydání nařízení znovu stavět bude "sedm týdnů" (což je 49), plus "šedesát dva týdny" (což je 434). Po těchto 483 letech má být Pomazaný zabit. Je-li toto proroctví pravdivé, byl by to rok ukřižování.
Pamatujte, že se v této dávné době nepoužíval náš moderní kalendářní systém. I v dalších prorockých pasážích se uvádí rok o 360 dnech (23). Pro převod do našeho moderního systému, který využívá delší – sluneční rok, musíme toto číslo podělit dobou, za kterou Země oběhne kolem slunce, což je 365,24 dnů. Výsledek je 476 let v našem kalendáři (24).
Nyní máme počet let, ale kdy začneme s odpočtem? Gabriel řekl Danielovi, aby počítal "od vydání nařízení k obnově Jeruzaléma." Kdy to bylo? Prorok Nehemiáš zaznamenal toto nařízení, které datuje do 'dvacátého roku Artaxerxova' (25). Na našem kalendáři je toto datum 444 př.n.l. (26). Když spočítáme 476 let od roku 444 př.n.l., (pamatujeme, že rok "nula" není) zjistíme, že Gabriel řekl Danielovi: Mesiáš bude zabit roku 33 n.l.
Toto ohromující proroctví, vyslovené více než 500 let před Kristovým narozením, je v souladu se všemi dalšími důkazy, které jsme již viděli. Tím roste naše přesvědčení, že Ježíš byl ukřižován 3. dubna roku 33 n.l. Ale ten "usvědčující důkaz," snad ten nejsilnější důkaz, je astronomický. Podívejme se na Petrův argument.
Petrův argument (nahoru)
Nyní se přesuneme do doby po ukřižování, abychom přidali poslední důkaz o dni kříže. Bible uvádí, že vzkříšený Mesiáš přikázal svým učedníkům, aby neopouštěli Jeruzalém, dokud nepřijmou moc Ducha svatého. Mohli být zmateni, mohli si myslet, že Ježíš má na mysli nějaké politické záležitosti (27), ale poslechli a zůstali.
Byli tam ještě na židovské oslavy Letnic, 50 dnů po svátku Pesach, po ukřižování. Jeruzalém byl plný věřících z celého Blízkého východu. Bible zaznamenává náhlé a překvapivé události během této slavnosti: hukot prudkého větru, něco jako oheň se vznášelo nad hlavami učedníků. Právě tak podivné – učedníci začali mluvit, ale ne v jejich rodné aramejštině nebo hebrejštině. Mluvili v jazycích, které se neučili. Nespočet cizích návštěvníků města jim rozumělo (28).
Byl tam zmatek. Bouřlivý dav se přibližoval. Cizinci slyšeli Galilejce, jak mluví jejich vlastní řečí, a byli ohromeni. Provokatéři vykřikli: "Jsou všichni opilí!" Apoštol Petr vyskočil uprostřed zmatku. Můžeme si představit, jak uklidňuje dav roztaženýma rukama. A pak vyřknul své vysvětlení toho, co se děje. Dávejte pozor a zvažte Petrovu argumentaci dle slov proroka Joele zaznamenaných přibližně v roce 835 př.n.l. Z knihy Skutky, kapitola 2:
14 Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: "Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte: 15 Tito lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte – vždyť je teprve devět hodin! 16 Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele: 17 'V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny. 18 Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech vyliji svého Ducha a budou prorokovat. 19 Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu. 20 Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev, než přijde veliký a zjevný Hospodinův den. 21 Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn.'"
Pak Petr zasadil hákový úder. Kniha Skutky, kapitola 2:
22 "Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte."
Petr tvrdí, že Joelovo proroctví bylo naplněno a že jeho posluchači to vědí – že oni sami viděli ta znamení. To je stejný argument, který použil i apoštol Pavel, jak již bylo zmíněno na stránce "Příprava dějiště" na tomto webu. Tento argument by neměl absolutně žádnou přesvědčivou sílu, kdyby posluchači jak Pavla tak i Petra nevěděli, že skutečně došlo k těmto znamením. Oba muži předpokládají, že každý věděl o těchto znameních. To je silný důkaz, že k nim opravdu došlo. Zvláštní význam pro nás má toto: Joel řekl, že budou astronomická znamení. A Peter tady říká, "vy jste je viděli." Jaká to byla znamení?
"Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev..." Evangelia líčí to, že slunce bylo zatemněno v den ukřižování od poledne až do 3 hodiny odpoledne (29). Starověké nebiblické zdroje to potvrzují. Phlegon z Trallu zaznamenal ve své historii, Olympiády (41):
"Čtvrtého roku dvěstědruhé olympiády [32-33 n.l.] nastalo zatmění slunce, větší než o jakém jsme kdy slyšeli. V šest hodin [v poledne] najednou přišla noc a na obloze vyšly hvězdy. A silné zemětřesení v Bithýnii zničilo velkou část Níkaje," samozřejmě to nebyla obyčejná astronomická událost. (42)
Ale co měsíc z krve?
Nebeský žalozpěv (nahoru)
Zodpovězením této otázky určíme přesně den ukřižování. A skutečně nade vší pochybnost, protože "měsíc z krve" má specifický význam. Ve starověké literatuře, a to nejen v Bibli, tento pojem znamená zatmění měsíce. Proč krvavý? Protože když je měsíc v zatmění, je zastíněn planetou Zemí. Nedostává se k němu přímé sluneční záření a jediné světlo, které se dostane k měsíci je způsobeno refrakcí, neboli 'rudým posuvem' v zemské atmosféře. Pokud jste to už někdy viděli tak víte, že měsíc v zatmění získá temně rudou barvu.
Na tom záleží, protože pomocí Keplerových rovnic můžeme s přesností určit, kdy v minulosti došlo k zatmění měsíce. Snad Vás nepřekvapí, že v době působení Piláta bylo z Jeruzaléma viditelné pouze jediné Pašiové zatmění měsíce (30). Bylo to 3. dubna, roku 33 n.l. a to je Den kříže.
Ten den následoval po noci plné hrůz, které předpověděl prorok Izaiáš. Namísto spánku čekaly Ježíše hodiny výslechů a výsměchu, plivání do obličeje a bití, rány ostnatých bičů trhajících maso z jeho zad a trní zatlačené do jeho hlavy. Izaiáš říká, že Mesiáš byl zbit tak krutým způsobem, že "nelidsky byl napohled zohaven" (31). Ježíš byl brutálně znetvořen během četných i opakovaných "soudních líčení" před kněžími Annášem a Kaifášem (32), králem Herodem (33) a římským prefektem Pilátem Pontským (34). Nakonec o jeho osudu rozhodl dav (35). Byl odveden na Golgotu, "místo zvané Lebka," a ukřižován. Během šesti hodin zemřel.
Evangelia nám udávají chronologii: Kladiva zatloukla hřeby do kříže skrz Ježíšovy ruce a nohy v 9 hodin ráno (36). Kříž vztyčili. V poledne až do tří hodin byla obloha zatemněná (29). V Jeruzalémském chrámě bylo dovoleno jenom kněžím vstoupit do Boží přítomnosti – tlustá opona zabraňovala vstupu obyčejných lidí. Během ukřižování se tato opona roztrhla na dvě poloviny odshora až dolů, zatímco zničující zemětřesení rozbíjelo skály a otevíralo hroby (37). V temnotě a v hluku těchto příznaků dokonce i římští vojáci litovali své účasti na tomto zabíjení (38). Ježíš zemřel ve 3 hodiny odpoledne (39). Sejmuli jej z kříže před západem slunce, aby zachovali posvátnost Pesachu (40). Ale znamení a divy neskončily. Když ten večer vyšel měsíc, byl krvavě rudý. Můžeme si představit údiv těch, kdo toho všeho byli svědci, a jejich rostoucí hrůzu z pokračujících znamení.
Ale je tu ještě něco, co ani oni nemohli vidět. Z Keplerových rovnic vyplývá, že měsíc vyšel již v zatmění, zakrvácený, splňující Joelovo vidění. Nutně to znamená, že zatmění začalo před východem měsíce. Pomocí softwaru se můžeme podívat pod obzor – jak stín Země zahajuje toto zatmění. Když se podíváme, zjistíme, že ve 3 hodiny, když Ježíš na kříži vydechl naposled, se měsíc 'zaléval krví'.
Nebe při narození Krista může být vnímáno jako druh vizuální poezie, kdy nový měsíc byl symbolicky "zrozen" u nohou Panny. Pro dokončení této nebeské básně se v noc smrti Ježíše měsíc vrátil k nohám Panny. Ale teď to byl úplněk. Plně prožitý život, zbrocený krví.
Pokračovat... Co to znamená?
